Tak tady mě zklamali na mé oblíbené stopě. Udělali ji tak krátkou a předmět
položili tak blízko, že jsem tomu nějak nemohl uvěřit. Motal jsem se tam snad pět minut
a nevěřícně zíral na ten kus dřeva, než mi došlo, že to už je asi ono.
Za odměnu jsem místo odložení za chůze do lehu zůstal sedět, aby si páneček zapamatoval,
že mě to odložení opravdu, ale opravdu nebaví. Všechno ostatní už bylo bez větších problémů,
a tak mě paní rozhodčí nakonec i pochválila.