Tahle zkouška stála od začátku za prd. Na cvičák jsme přijeli s píchlým kolem,
takže na cestu ke stopám mě nacpali do jakéhosi cizího auta s mrňavým, tmavým, kufrem.
Samozřejmě jsem protestoval a celou cestu řval. No a po hodinovém čekání venku na sluníčku
už mi stopa nepřišla až tak moc zajímavá, tak jsem ji obešel sice přesně, ale dost laksně,
s nosem nahoře, abych si taky užil krajiny okolo. Pan rozhodčí můj rozhled neocenil
a nevypadal příliš nadšeně.
Páneček pak měnil kolo, nadával a nakonec ještě zjistil, že v tom cizím autě,
co mezitím odjelo, zapomněl peněženku, doklady a telefon. Naštěstí už je po všem...